*„Hepnerova přednáška“ bude pravidelně zahrnuta jako konstantní součást programu kongresu. Bude prezentována jako forma ocenění dlouholeté vědecké práce a pedagogické činnosti v oblasti patofyziologie členem komunity nominovaným výborem společnosti (na případný návrh člena společnosti).

Prof. MUDr. Josef Hepner (1892-1965)
Narodil se v Benešově rodině úředníka. Po maturitě na gymnáziu na Žižkově v Praze se zapsal na lékařskou fakultu české univerzity, kde jeho studia přerušila první světová válka. V letech 1914–18 vykonával vojenskou službu, titul MUDr. obdržel v r. 1921. Již před promocí pracoval od r. 1919 jako asistent v ústavu patologické anatomie a v ústavu pro všeobecnou a pokusnou patologii, od r. 1925 jako zástupce přednosty ústavu pro všeobecnou a pokusnou patologii. V r. 1926 se habilitoval, 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou ústavu pro všeobecnou a pokusnou patologii (od r. 1945 Ústav patologické fyziologie). V r. 1933 se stal řádným profesorem, v letech 1936-37 byl děkanem Lékařské fakulty UK. Za německé okupace během druhé světové války pracoval ve Státním zdravotním ústavu. Prof. Hepner byl zakladatelem moderní české experimentální patologické fyziologie po organizační i vědecké stránce. Odborně se zpočátku zabýval zejména patofyziologií dýchání, později metabolickou a endokrinologickou problematikou, konkrétně účinky inzulínu a adrenalinu (jako jeden z prvních poznal hypoglykemické účinky extraktů z břišní slinivky, ještě před objevem inzulinu), věnoval se též patofyziologii novotvarů (např. studiu vlivu světla na růst nádorů), byl také zručným mikrochirurgem. Vynikal svými téměř encyklopedickými znalostmi z patologické fyziologie i klinické medicíny. Nejvýznamnějším pedagogickým dílem je učebnice Patologická fysiologie pro studující lékařství z r. 1961.